nerozlúčějúcí adj.; k rozlúčěti
nerozlučitelný, nerozdělitelný, nedílný: oslaveno buď svaté mohutstvie, nerozluczyegyczye jednostajenstvie ModlMil 61b (~Kruml 33b). – Srov. nerozlučný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nerozlúčějúcí, adj., nerozlučný, unzertrennlich: nerozluczyegyczye jednostajenstvie Modl. 61b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nerozlúčějúcí adj. nerozlučitelný, nerozdělitelný, nedílný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.