nerozdělitě adv.; k rozdělitě
bez rozdílu, stejně: tomu vlastně řiekáchu oblacio neb libamen, točíš obět jedenie, však těch jmen Písmo užívá nerozdielitie ComestC 81b (~S, nerozdílně ~K) indifferenter. – Srov. nerozdielně 5
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nerozdělitě, adv., bez rozdílu, ohne Unterschied: těch jmen písmo užívá nerozdielitie ComestC. 81b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nerozdělitě adv. bez rozdílu, stejně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.