nerovník, -a m.; k nerovný
odpůrce, protivník, nepřítel, sok: hostis nerovnik infirmariusque nemocník KlarGlosA 1210 (De nominibus personarum). – Srov. nerovný 2, 7
Za lat. hostis stč. též nepřietel, protivník, vrah
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nerovník, -a, masc.: nerovnik hostis Prešp. 1126.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².