nepravedlník, -a m.; k nepravedlný
relig. člověk nespravedlivý, rušitel božího zákona, hříšník: mnieše, neprawedlnicze, bych byl k tobě podoben ŽaltWittb 49,21 (var. v. nespravedlník) inique (odchylný překlad); nebo jsem nenáviděl neprawedlnyky, pokoj hřiešných vida ŽaltWittb 72,3 (na nespravedlníky ~Pod, na zlostivé ~Klem, na zlostné BiblOl, na nepravé ~Pad, ~Praž, na ducholové ŽaltKap) super iniquos
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepravedlník, -a, masc., člověk nespravedlný, ein Ungerechter; stsl. nepravьdьhikъ iniustus. — Nebo jsem nenáviděl neprawedlnyky iniquos ŽWittb. 72, 3.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepravedlník (čtyřslab.) m. nespravedlivý člověk; hříšník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.