neposlušník, -a m.; k poslušník, neposlušný
člověk neposlouchající (boha), svévolník: contemptor nepoſſlunik (m. nepoſſuſlnik) MamKapR 40b (Pr 13,15 contemptorum: učenie dobré dává milost, ale na cěstě neposlušných propast BiblOl, ~Lit, ~Praž. potupníkóv ~Pad)
Za lat. contemptor stč. též zhrdač