neposkvrnitý adj., dolož. jen nepoškvrnitý; k poskvrniti
čím neposkvrněný; nepošpiněný: ten [je šťastný], ktož má život zdravý, duši nepoſſkwrnytu zlými skutky TkadlA 18b (~B; v obraze). – Srov. neposkvrňený 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neposkvrnitý, -škvr- nepoškvrnitý, adj., neposkvrněný, unbefleckt: ktož má duši nepoſſtkwrnytu zlými skutky Tkadl. 18b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neposkvrnitý adj. = neposkvrněný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.