nepřietelstvo, -a n., dolož. jen nepřátelstvo; k přietelstvo, nepřietelský
1. (čí proti komu) nepřátelství, nepřátelský poměr k někomu: v živých věcech přirozené neprzatelſtwo, jako lev že sní vola a kočka myš, to nenie zlé ŽídSpráv 189; o neprzateſtwu jich [ďáblů] proti pánu bohu a proti všemu stvoření jeho ŽídSpráv 191; počátek přátelstva jest dobře mluviti a kořen nepṙatelſtwa jest zlořečiti AlbnCtnostA 68a; odtrhl se [Ptolemaios] od Alexandra a zjevno učiněno jest nepṙatelſtwo jeho BiblPraž 1 Mach 11,12 (nepřiezni ~MuzSZ a ost.) inimicitiae. – Srov. nepřietelstvie 1
2. nepřátelské vojsko, vojenský nepřítel, nepřátelé: králi by pověděno, že neprzatelſtwo dobře oděno TristB 137a (~S) vîande (var.: fyant)