|
|
|
nepřietelnicě, -ěf.; k přietelnicě, nepřietel 1. (čí) nepřítelkyně, žena nepřátelsky zaměřená proti někomu; [proti soupeřce] sokyně: naposledy pak neprzietelnycie zkažena bude smrt BiblOl 1 C 15,26 (var. v. nepřietelkyni 1) inimica (personifikace); ta jejie [Annina] nepṙietelnice Fennena činieše jí veliké zátisky BiblLit 1 Rg 1,6 (var. v. nepřietelkyni 1) aemula; aj, po hřiechu z milovnice učinila mi se jest neprzijetelnicze a beránek proměnil se jest ve lva OrlojB 24a (nemilovnicě ~K, ~A) inimica; svině divoká ženu neprzietelnici znamená, ale pitomá zlost ženy své okazuje BřezSnářM 158b 2. čeho [žádoucího] v přístavku n. přísudku nepřítelkyně, odpůrkyně, protivnice: zdali nevieš, že múdrost tohoto světa jest zemská, tělesná, diábelská, neprzyetelnyczye spasenie, jenž věčný život potlačije Aug 41b; sběhše se ptáci, ihned jsú ji [sovu] roztrhali jakožto krotkosti neprzitelniczy Čtver 149a inimica. Podle lat. 3. relig. koho, čí [Boha, jeho lidu] zvl. u abstrakt f. nepřítelkyně (náboženská), co je nepřátelské někomu svým pohanstvím n. hříšnosti: popatří neprzietelnycie má i zahanbí sě BiblDrážď Mi 7,10 (~Ol, ~Lit, nepřietelkyně ~Pad, ~Praž) inimica; nevesel sě neprzietelnycie má nade mnú BiblOl Mi 7,8 (var. v. nepřietelkyni 3) inimica; přiezn a milost k tomuto světu jest božie neprzyetelnycze, jakož pokládá svatý Jakub ŠtítSvátA 169a (Ja 4,4 inimica est Dei: var. v. nepřietelkyni 3). Podle lat. Srov. nepřietelkyni Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nepřietelnicě, -ě, fem., nepřítelkyně, Feindin: přiezn a milost k tomuto světu jest božie neprzyetelnycze Štít. ř. 169a; neprzietelnicze spasenie Kruml. 280a; neprzietelnycie má inimica Ol. Mich. 7, 10; (ptáci roztrhali sovu) jakožto krotkosti neprzitelniczy Čtv. 149a; nepřítelnicy RešSir. 242b (ve vydání z r. 1574 je za to nepřijtelkyni). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřietelkyni, -ě, nepřietelnicě, -ě f. nepřítelkyně, odpůrkyně; protivnice, sokyně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|