nepřietelný adj., dolož. jen nepřátelný; k přietelný, nepřietel
1. [o člověku] nepřátelský, jednající jako nepřítel: znamenaj řád a obyčej diáblóv, kterým a kterak proti člověku jde, aby v něm tiem spieše netrpělivost zbúřil…, najprv počal jest od lidí neprzatelnych ta trápenie PříbrZamP 172b (~A, ~M). – Srov. nepřetelsky 1
2. komu/čemu nepřátelský, protivící se, odporný, cizí: což vidie na Kristovu kříži…. všecko zdá se jim [lidem oddaným požitkům] škodlivé, mrzké a neprzatelne PříbrZamP 234b (~A, ~M) nepříjemné; nebe jsú ty všecky věci kříži Kristovu…velmi protivné a odporné, jako sv. Pavel die kříži Kristovu neprzatelne PříbrZamP 246a (Ph 3,18 inimicos: nepřátely křížě Jezukristova BiblDrážď, ~Lit, ~Pad pod. ~Ol, ~Praž). – Srov. nepřietelivý 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepřietelný, -přá- nepřátelný, adj., nepřátelský, feindlich, ungünstig: od lidí nepřátelných ta trápenie Rozb. 2, 54 (XV. stol.); a je jako nepřátelné věci spasenie svého (lidé) zamietají t. 2, 56.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřietelný, nepřátelský, nepřietelský adj. nepřátelský; protivící se, odporný, cizí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.