|
|
|
nepřietelkyni, -ě f., též nepřietelkyně; k přietelkyni, nepřietel 1. čí nepřítelkyně (osobní), žena nepřátelsky zaměřená proti někomu; [proti soupeřce] sokyně: ta jejie [Annina] neprzietelkynie Fenenna činieše jie veliké nátisky BiblCard 1 Rg 1,6 (~Ol, nepřietelnice ~Lit, nenávistnicě ~Pad, ~Praž) aemula; ale musí on kralovati tak dlúho, až všecky nepřátely své podloží pod nohy své. A naposledy pak nepṙietelkynie smrt zkažena bude BiblLit 1 C 15,26 (~Pad, ~Praž, nepřietelnicě ~Ol) inimica (personifikace) 2. (čemu [žádoucímu]) zvl. v přístavku n. přísudku nepřítelkyně, odpůrkyně, protivnice (něčeho): tmavostí, světlu neprzytelkini Čtver 93b inimica luci opacitate; ale že pravdě boží protiví sě křivá lež jakožto veliká nepṙietelkynie JakVikl 181a; potom z rady a z naučenie neprzíetelkynie jejie [církve] nepřietelé a protivníci její udělali jsú věži VýklŠal 4b aemula; také mají býti ot násile a lakomstvie vzdáleni proto, že násile jest právóm neprzietelkynie PrávHorS 113a inimica; kteráž [moudrost] jest nepṙjtelkynė zákonu ducha života AktaBratr 1,220b. Podle lat. 3. relig. koho, komu [vůči Bohu n. jeho lidu] zvl. u abstrakt f. nepřítelkyně (náboženská ), co je nepřátelské někomu svým pohanstvím n. hříšností: přiezen tohoto světa neprzietelkynye jest bohu BiblOl Ja 4,4 (~Pad, pod. ~Praž, nepřietelivá ~LitTřeb) inimica; neb múdrost těla nepṙietelkynie jest bohu a zákonu božiemu nenie poddána BiblLit R 8,7 (~Pad, ~Praž, nepřietel ~Drážď) inimica; nevesel sě nepṙietelkynie má nade mnú, že sem padla, povstanuť BiblPad Mi 7,8 (~Praž, nepřietelnicě ~Ol, ~Lit) inimica; tak je mámí [chytrost nepřítele] múdrosti tělesnú, kterážto jest nepřietelkyně bohu AktaBratr 1,155b (srov. R 8,7). Podle lat. Srov. nepřietelnicě Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nepřietelkyni, -ě, fem., Feindin: neprzietelkynye aemula Ol. 1. Král. 1, 6; pravdě protiví sě lež jakožto veliká ne pṙitelkynie Vikl. 181a; to nepřietelkyně jejie zvěděvši HusE. 3, 2; (kolčava) všem myším jest nepřijtelkyně Ezop 111a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřietelkyni, -ě, nepřietelnicě, -ě f. nepřítelkyně, odpůrkyně; protivnice, sokyně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|