nepřietelivý adj.; k přietelivý
1. nerad se s někým přátelící, nechovající se k jiným přátelsky, nedružný: jest li pak [někdo] nábožný, dějí [pomlouvači]: neprzieteliwi nebo nepřívětivý jest, chodí jako odjatý; jest li přívětivý, dějí: Jest světský a ješitný AlbRájB 1a singularis est
2. komu nepřátelský, protivící se, odporný, cizí: přiezen tohoto světa neprzieteliwa jest bohu BiblLitTřeb L2 Ja 4,4 (var. v. nepřietelkyní 3) inimica. – Srov. nepřietelný 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepřietelivý, adj., ne přátelský, nevlídný, nepřátelský, nicht freundlich, unfreundlich, feindlich: jest-li pak (kto) nábožný, dějí (pomluvači): neprzieteliwi jest AlbB. 1a; jestli pak nábožný neprzyetelywy nebo nepřívětivý jest, jako odjatý chodí Kruml. 113a; přiezen světa neprzieteliwa jest bohu inimica Lit. Jak. 4, 4.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřietelivý adj. nerad se s někým přátelící, nedružný; nepřátelský
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.