nepřěvýmluvný adj.; k nevýmluvný
nevýslovný, nesmírný: a já jedno o smrti myslím, by ta brzo přispěla pro tu převelikú žalost, pro tu neprzewymluwnu tesknost TkadlA 9a (pṙenewymnu ~B)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepřěvýmluvný, adj., nevýslovný, unaussprechlich, pro tu neprzewymluwnu tesknost Tkadl. 9a. Srov. nepřěhodný.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepřěvýmluvný adj. nevýslovný, nesmírný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.