neotvolanec, -ncě m.; k otvolanec
jur. kdo se neodvolal proti nějakému rozhodnutí: jestli že by ten, ktož se jest odvolal, leč by hodnú příčinú byl zaměstknán, ve čtyřech neděléch ote dne odvolánie svého nedoved by, tehdyť má jmien býti za neodwolance a má odsúzen býti ku placení nákladuov súpeři svému PrávHorM 55b (~K, neodvolávajícieho ~T, neotvolajícieho ~S) pro non appellante habeatur, fur den…, der sich nicht beruffen hat