neotdielný adj.; k otdielný
jur. (koho gen., ot koho) neoddělený z nedílu (od někoho), srov. „neotděľený“: pakli jest holomek od otce syn neoddielný RožmbD 254a (var. v. neotděľený); že mi pobral mé zboží…, jakož na mne mělo spásti, jako na sestru neoddílnú Půh 3,61 (1420); ta dcera, kteráž v domu jest neotdielna PrávSasE 20b (neoddělená ~A, ~B, ~C, ~D) unbestatit; jakožto neoddílná dcera otce svého Půh 7,2 (1490); Margeta, dcera Ludvika Tavikovského, a Kateřina, dcera Janova, syna Ludvikova, neoddílného spolu, tě obě k tomu dědictví právo mají Půh 5,260 (1494). – Srov. neotděľený