neotděľený adj.; k otděľený
jur. (ot koho) neoddělený z nedílu (srov. „nediel“ 1), majetkoprávně neosamostatněný (od někoho), zúčastněný na nedílu (s někým): pakli jest holomek ot otcě syn neotdyeleny a jej právo pohnati ot jeho otce dvora a dohnati jako ženatého, proto že tu má, a že u otce chlebí a ještě jemu dielu nedal RožmbB 29b (~F, neoddielný ~D, nedielný ~G, nerozdielný ~C, ~E); že jest byla přijela svých tré dítek na spolek, dva pacholíky a děvečku tehdy ještě neoddělenú Půh 2,54 (1406); dci jeho neoddělená ani věnem ani žádným jiným dílem Půh 1,367 (1410); kdež otec sám statek má, a má děti neoddielene ZřízVlad b6a filios non emancipatos; ta dcera, kteráž v domu jest neoddyelena, ta nedělí mateřina grádu s tú sestrú, ješto jest veň vygradována PrávSasA 60a (~B, ~C, ~D, neotdielná ~E) unbestatit; k letóm přišed, ji Annu, sestru svú, za neoddělenu vyznává Půh 7,104 (1496). – Srov. neotdielný, nedielný 3, neotbytý 1