1. jur. (z čeho [z majetku]) neodbytý, nevybavený náležitým podílem, věnem ap., zvl. nevyplacený: Adlička de Sobětic probavit, quod est heres et neodbita ArchČ 35,473 (1406); o dělení statku dětí dielných s neodbytymi PrávPražA 251; nomine Agnescae de Humpolcz, uxoris suae, heredis neodbyté bonorum ipsorum ArchČ 3,488 (1416); k tomu také, že neodbyte, ač vdané sestry podlé jich bližnosti… proti královskému nápadu jsú to [dědické právo] vysuzovaly TovačB 42a; o dětech odbytých i neodbytych po smrti otce ostavených PrávŠvábE 11a; est [Zdena] neodbyta z toho sbožie ani kam vznesena ArchČ 37,176 (1456); že není odbyta žena jeho i chce k tomu právo míti jakožto neodbytá Půh 5,128 (1486); zůstala dědička neodbytá po bratru svém Půh 7,42 (1492). – Srov. neotděľený

2. jur. [o člověku] nepropuštěný, neuvolněný z poddanství: vznesl na nás…Jan Sádlo z Kostelce, že Jan Ronovec, jsa jeho člověk neodbytý, stěhoval se k vám do Jihlavy ArchČ 5,280 (1459)

3. [o hostu] neodmítnutelný, vítaný: byť pak bohata i příliš krásna nebyla [manželka], jedne múdrostí a ctností ať jest mila… Ó, coť jest takový neodbyti host NaučRod 152. – Srov. otbyti ženu