neomylně adv.; k omylně, neomylný
neomylně, neklamně, bez omylu; [o sdělování] pravdivě, podle pravdy: slyšmy viece Mariji plačíce silně, vizmyž smyslem neomylnye HradMagd 29b; uzřechuť neomylnie všecky dveře otevřené BawArn 2614 bezpečně; haut dubie neomilnie VýklKruml 24b (Lv 13,43: var. v. nemylně); ktožkoli tak uvěřili Synu božímu…, ti neomylnie z viery Syna božieho živi jsú ChelčPost 162b; majíce mluviti v lásce a neomylṅe KorPosA 116a; skrze něho [Ducha sv.] mohu i umějí [kněží] svázati i rozvázati a tiem toho dokazují, že to činie neomylně, když mohú a umějí hřiechuov se vystřieci AktaBratr 1,167a. – Srov. nemylně, neoklamaně
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neomylně, adv., bez pochybování, ohne Zweifel; pol. nieomylnie. — Ktož koli uvěřili, ti neomylnie z viery živi jsú ChelčPost. 162b; aby (učedníci) ten čas neomylnie v sobě držali t. 7b. Srov. mýliti sě dubitare.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neomylně adv. neomylně, bez pochybování, pravdivě, podle pravdy
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neomylně adv. = bez pochybování
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.