nemoženie, -ie n.; k moženie, nemoci
1. nemožnost něco udělat, nemohoucnost: všucknu posteľu jeho [spravedlivého] oblehčil si v nemozenyu jeho ŽaltKlem 40,4 (var. v. nemoc 1) in infirmitate eius; nemohli přijíti, neb nechtěli. Neb kdyby prostě nemohli, nebylo by jim za zlé mieti. Ale že nechtěli přijíti po něm [po Kristu], i to bylo to nemoženie. Nemóžete, že nechcete RokJanB 135a(~K; aktuál.)
2. nemoc, choroba: kdež tvuoj um má nemozenye, těloť umdlí neuměnie KatoVít 73b cum animus languet churaví, je nemocen
Srov. nemoc
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nemoženie, -ie, neutr.; stsl. nemoženije debilitas. — Chabost, Schlaffheit: kdež tvuoj um má nemozenye, tělo ť umdlí neuměnie cum animus languet Vít. 73b. — Nemoc, Krankheit: w nemozenyu jeho in infirmitate, ŽKlem. 40, 4.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemoženie, -ie n. nemohoucnost; nemoc, choroba
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.