nekrotký adj.; k krotký
nekrotký, neumírněný, divoký: ukrocenie žádostí, kteréž sě duchu protivie [bylo dáno Adamovi a Evě], neb poctivý zpósob ráje nedopustil jest nic nepěkného, ani jest trpěl co nekrotkeho HusVýklB 114b (~S); indomitus Nekrotky SlovOstřS 85; acharis Nekrotky SlovOstřS 58
Za lat. indomitus stč. též divoký, nepitomý, neskrocený, neukrocený
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nekrotký, adj., nemírný, unsanft: poctivý zpósob ráje nedopustil jest nic nepěkného, ani jest trpěl co nekrotkého HusE. 1, 293.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nekrotký adj. nekrotký, neumírněný, divoký
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nekrotký adj. = neskromný, nemírný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.