|
|
|
nekľudný adj.; k kľudný, nekľud 1. [o člověku a jeho chování] neklidný, nepokojný, plný neklidu: ach, srdce člověčé bludné, ach, zamyšlenie neklydne AlxV 808; z lakomstvie nepokojen a neklyden sem byl vešdy AlbRájA 92b; proto prosímy tvé [boží] svaté milosti, aby ráčil všicknu neklidnu zlost tohoto světa ukliditi svú dobrotú Modl KapPraž E 2/4, 180a; Řěkové hlučně běžie k odění, neb již ten najsilnější Hektor neklidny bieše se vyrojil z brány městské a vytrhl na pole TrojA 128a quietis impatiens; prosíme vás, bratřie, treskcete neklidne JakBetl 77b (1 Th 5,14 inquietos: nepokojné EvOl, BiblOl a ost.) neukázněné; v němžto [koncilu kostnickém]…lakomstvie neklidná žádost… a všech téměř nešlechetností steklo sě mnozstvie Budyš 13a fervor avaritiae; Neklidne naděje nikdy nenie dosti, co jí dáš, a vieceť žádá, čím viece jí přibývá AlbnCtnostA 87a 2. [o živlu] neklidný, rozbouřený: fluctuantem neklidnu MamKapR 46b (Sap 5,10); fluctuantem búřlivú vel zbúřenú…, vulgaris neklidnu VýklKruml 117b (Sap 5,10: vodu s vlnami BiblDrážď, ~Ol, velikú ~Lit, rozvodnělú ~Pad, prudkú ~Praž). – Srov. nepokľudný 2 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nekľudný, adj., nepokojný, unruhig: ach, zamyšlenie neklydne AlxV. 808; z lakomstvie neklyden sem byl vešdy Alb. 92b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nekľudný adj. (o člověku) neklidný, nepokojný, plný neklidu; (o živlu) neklidný, rozbouřený Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|