|
|
|
nekázaně adv.; k nekázaný 1. nemoudře, pošetile: by mne kázaný nekázanú (nekazany rkp) řěčú nevinil, řka: Ež s to pisal, nekazanye s učinil DalC 49,52 (~V, ~L, nemúdře ~Z) – Srov. nekázaný 2 2. nezpůsobně, neslušně, rozpustile: [o řeči] sprostě, nestoudně, hrubě: junochu, proč mi ty lámal ščěpy nekazanẏe? Jest li to čie rozkázanie, ten mi v tom násilé činí LegJidM 93; přěvelmi nekazanie poklínáchu a řěč přěmrzutú a ohavnú mluviechu [obležení] BiblDrážď 2 Mach 10,34 (~Ol, ~Lit, nad obyčej ~Pad, ~Praž) supra modum maledicebant; robata pasiechu skuot a mnohokrát mluviechu nekazanie OtcB 71a verba turpia; rytieři Herodovi…naň [Krista] nekazanye vzvolachu, bláznem jej vzývajíc KristA 98b; protož učinil [lankrabě] lopatku dvořanóm svým, aby ktož promluví nekazanie aneb sě klne přísahaje…, nosil ji jako k hanbě ŠtítAlžb 463b; a jsú lájcě, mluviece nekázanie a hanějíce jiné nevinné HusPostH 92b 3. [o špatném zacházení] hrubě, surově, nelidsky, tvrdě: to mlynář uslyšav, svatého Remigie nekazanye od mlýna odehnal PasMuzA 536 (~KlemA, ~Tisk, ~Kal) cum indignatione; hospodin horce zaplakal jest nad tvrdostí a ukrutností židovskú, že sú s ním tak nekazanie zacházeli HusSvátB 164b Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nekázaný, adj. — Neporučený, nicht befohlen: in Nekazana ulice TomZ. 1433 n. 293, v Nekázance, ulici, jíž Karel IV. dělati nekázal. — Nezpůsobný, neslušný, nezvedený, rozpustilý, unartig, unanständig, unzüchtig, ungezogen: by mne kázaný nekazany (sic m. nekázánú) řěčiú nevinil DalC. 97a; o smilstvě piesni nekazane Hrad. 96a; přestaň, neb vetčas budu nekazan t. 125b, nekazane a pusté veselé Alb. 92b; nekazane hry a nekazane kratochvíle t. 94a; nekazany a drzí holomečkové Pass. 325; řeči šeredné a nekazane máte se střieci Štít. uč. 61b; řeč peská, nekazana ovšem jest nezdráva duši Štít. ř. 101a; střezte sě řeči nekazane a šeředné t. 101b; (někteří v klášteře sú) viece nekazani, než jsú byli jsúc v světě Kruml. 315b; skákanie mladcuov nekazanych indisciplinatorum OtcB. 187b; z lakoty vychodí nečisté a nekazane veselé OpMus. 134b; nekazany incompositi MamA. 26b (Řím. 1, 31 incompositos v bibli 1857 přeloženo: rozpustilí). — Příjm.: Nekazani TomZ. 1396 n. 84; Něta Nekazana t. 1412 n. 187. — Adv. -ně nekázaně: ež s’ to pisal, nekazanyes učinil DalC. 97a; přěvelmi nekazanye poklínáchu supra modum Ol. 2. Mach. 10, 34; proč s’ mi ty lámal ščěpy nekazanye Jid. 93; (robata) mnohokrát mluviechu nekazaníe verba turpia OtcB. 71a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nekázaně adv. nemoudře, pošetile; neslušně, rozpustile, sprostě; hrubě, nelidsky, tvrdě Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nekázaně adv. = proti všemu řádu, proti právu Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|