nehnutý adj.; k hnutý
1. nehybný, neschopný pohybu: inmobiles nehnuti VýklKruml 15a (Ex 15,16: var. v. nehnutedlný)
2. [o něčem nehmotném] stálý, trvalý: všelikých věcí přěnesenie jakžto <učiněný>ch, aby ostala ta, ješto nehnuta sú [tj. život věčný] BiblDrážď Hb 12,27 (nehýbavé ~Ol, ~Lit, ~Pad, nepohnutedlné ~Praž) immobilia; mysl člověčie…, když přijde…ku plnému upokojení nehnutem (m. nehnutemv) a dokonaléj srdečnéj čistotě OrlojK 471; inmotus nehnuty SlovKlem 55b
Srov. nehýbavý
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nehnutedlný (čtyřslab.), nehnutý adj. neschopný pohybu, nehybný; stálý, trvalý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.