nehýbajúcí adj.; k hýbajúcí
[o něčem hmotném] nehýbající se, jsoucí bez hnutí, nehybný: neb prvé nehybagyczie nad Judeam dala [hvězda] králóm znamenie ComestC 282a (~S, nehaybagiczie ~K) immobilis; bože…, jenž si ustavil hory nehybagyczye ModlMil 61b; immobile corpus nehybagyczie GlosSed 91a. – Srov. nehýbavý 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nehýbajúcí, nehýbaný adj. nehýbající se, jsoucí bez hnutí, nehybný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.