nedospěch, -a/-u m.; k dospěch
otálení, váhání (srov. stpol. niedośpiech ‚zdlouhavost, váhavost‘ Słow. Stpol. 5,176): pravichu, že má [Tristram] toho veliký hřiech, že jemu činí v tom nedoſpiech a že jemu nepřeje toho, by jeho královstvie dědicem bylo osazeno TristB 20a (~S) že je původcem jeho otálení
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedospěch m. otálení, zdržování, váhání
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.