|
|
nedóstojný adj.; k dóstojný 1. čeho. čemu, k čemu, aby…, s inf. nehodný něčeho, nezasluhující něco (aby…): a já sem neduoſtegen (m. -ſto-) tvého milosrdie BiblCard Gn 32,10 (~Ol, menší jsem všěch smilování tvých ~Pad, menšieť sem nad všeckna slitovánie tvá ~Praž) minor sum…miserationibus tuis; [Rubín k mistru Severinovi:] nemluv mi na hanbu mnoho, neb sem nedoſtogen slova teho MastMuz 208; ež sobě palec uťal [sv. Marek], aby nebyl na kněžském stavu svěcen, sě za nedoſtoyneho jmajě tak dóstojnému úřadu PasMuzA 231; neb sem neduoſtogen viděti toho svatého muže OtcB 49b non merui; smy k tomu neduoſtoini, bychom divy činili OtcB 188b non est nostrae parvitatis; a stane na jeho [králově] miestě hubenec a neduoſtoyny cti králové Pror Dn 11,20 (BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, ~Pad, nehodný ~Praž) indignus decore; znám to, že sem neduoſtogen, abych všel pod tvú střechu Aug 116a; dvě sta panic, jedna jmene zvláštieho, neb jest jména nedoſtoyna, druhá jest pokora, ješto slóve Maria ŠtítBrigC 25b; k tohoto tak poctivého muže [sv. Františka] popsání života…neduoſtoyna a nedostatečna sě počiv Frant 2b indignum et insufficientem 2. [o člověku, zvl. před bohem] nehodný pozornosti, nevýznamný (svými zásluhami), nicotný: tebe [Boha] pokorně prosímy, aby nám nedoſtoynym sluhám svým nepřepustil zahynúti pro přielišné hřiechy našě ŽaltPod 140b; kak jsem neduoſtoyna byla, však jsem tě [Maria Ježíše] v svém břišě nosila Vít 36b; ež mě neduoſtoyneho u vyšší úřad svaté cierkve povýsil jest PasMuzA 465 cum non essem dignus; vezmi korunu králového zvýšenie, kterážto ač nedoſtoynyma, však biskupíma rukama na tvú hlavu vstavena jest ŘádKorA 54a indignis; v druhém [způsobu vzdávání cti] sě nedoſtoynymy načítámy, v třetiem sě za nic počítámy AlbRájA 102a nos deicimus; nevěda [král], že buoh návyšší i nedoſtoynym své dary dává ŠtítBarlB 9 3. nedůstojný, nectný, hanebný: chtě raději počestně podlé viery umřieti, nežli hřiešníkóm poddán býti a proti svým přirozeným nedoſtoynymy křivdami potlačen BiblMuzSZ 2 Mach 14,42 (~Ol, ~Lit, ~Pad, nežli by proti přirozeným svým něco nehodného učinil ~Praž) indignis iniuriis; jsem neduoſtoyneho života člověk a velmi hřiešný OtcB 11b indignissimae vitae; o němžto chtě mluviti, mním jako kakús smělost marnú, protože zavržený a nedoſtyny (m. nedoſtoyny) ovšem jsem JeronM 44b reprobus et indignus; nedoſtoynyma rukama pěstoval [Antiochus] svatá osudie BiblOl 2 Mach 5,16 (hřiešnýma ~Lit, ~Pad, ~Praž) scelestis manibus; jen z své veliké milosti tak veliké věci a sobě neduoſtoyne trpěl [Kristus] Aug 14a; jsa [Kristus]…chléb andělský, chtěl býti v kvasu neduoſtoynych WaldhPost 103a; <lividus> …aneb nečestný vel neduoſtogni SlovOstřS 90; nefastus (nefastis rkp) nehodný, neduoſtoyni SlovOstřS 96; aby noví a obživení mohli vjíti do království božího, složíce žívot starý, hřešící, neduſtoyny ChelčPost 160b; čini li nedoſtoyna aneb hanie jeden druhého a ten bude uhaněn PrávSasA 141b unwirdigit oder anvertigit ponižuje-li, tupí-li; infamis neduoſtogny, neslovutný SlovKlem 55a Ad 3: za lat. indignus stč. též neslušný; za scelestus též hřiešný, mrzutý, nešlechetný, škařědý; za infamis též zhaněný, zlé pověsti (BřezKron 499) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nedóstojný, adj.; stsl. nedostojьnъ indignus. — Nehodný, unwürdig: nemluv mi na hanbu mnoho, neb sem nedoſtogen slova toho Mast. 208; ten jest nedoſtogen tvé útěchy věčné Modl. 1a; já, nedoſtoyna hřiešnice ŽPod. 149b; nedoſtogen jest božieho požehnánie, ktož… Alb. 61b; v druhém (t. klečení před bohem) sě nedoſtoynymy načítámy t. 102a; sem neduoſtogen viděti svatého mužě OtcB. 49b; smy k tomu neduoſtoíní, bychom divy činili t. 188b; aby přělstili nedoſtoyneho inopem ŽWittb. 36, 14, omyl m. nedostatečného. — Nedůstojný, nectný, unwürdig, abscheulich: neduoſtoyneho života člověk OtcB. 11b; neduogny (sic) nefastis SlovKlem. 66b. — Adv. nedóstojně = nehodně, nedůstojně, unwürdig: aby jie (boží milosti) nedoſtoynye nepožíval Alb. 12b; nejedna slovutná žena nedoſtoynye obnažena AlxV. 1881. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970². 
nedóstojný adj. nedůstojný, nehodný něčeho; nectný, hanebný; nehodný pozornosti, nicotný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 
nedóstojný adj. = nehodný, nectný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947. 
|