nedómyslný adj.; k dómyslný, nedómysl
nerozumný, pošetilý, hloupý: z učenie svého pozná sě muž, ale prázdný a nedomyſlny potupen bude BiblDrážď Pr 12,8 (~Ol, nemúdrý ~Lit, bláznivý ~Pad, ~Praž) excors; jáz pak, člověk nedomyſlny, v tej žádnéj chvále nesmyslný, v tu sem sě v práci uvázal Vít 20a
Za lat. excors stč. též. blázen, zabylý, z rozumu vyražený (SlovOstřS 77)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedómyslný, -domyslný nedomyslný, adj.; rozdílu v kvantitě domýšlíme se podle nč., snad byl s rozdílnou kvantitou ve shodě i rozdílný význam. — Nedůvtipný, ohne Scharfsinn: jáz človek nedomyſlny Vít. 20a. — Nevystižitelný, unerforschlich: (Bůh) převýšený v slávě nevýmluvné a nedomyſlne ChelčPost. 150b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedómyslný (čtyřslab.) adj. nerozumný, pošetilý, hloupý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nedómyslný adj. = nepochopitelný, nevystižitelný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.