nebývalý adj.; k bývalý
1. nebývalý, dosud se nevyskytující, nevídaný: jednu věc vybrav [Alexander] z své mysli, nebẏwalu věc zamysli AlxB 292; nic nenie nového pod sluncem, ani kto móž řeci: Aj, toto jest nebyuale BiblLit Eccl 1,10 (~Kladr, nebylé ~Drážď, toto jest nebylo ~Ol, nové ~Pad, ~Praž) recens; a tak třie mužie blskem světla nebywaleho bohem jsúc vzbuzeni ŠtítSvátA 40a fulgore insoliti sideris; recens, id est novum, nové vel nebywale VýklKruml 112a (Eccl 1,10); jest věc nová a prvé v zemi nebeywala VšehB 159b. – Srov. nebylý 3
2. v čem nezběhlý, nezkušený: nebť sem já neumělý a v těch věcech nebywaly SolfA 88a; neb se mnú velmi těžce nakládají [vojáci], vidúce mě člověka v tom nebývalého ArchČ 4,25 (1449). – Srov. nebývaný
Ad 1: za lat. insolitus stč. též nepřivyklý