nebáznivý adj.; k báznivý, nebázn
1. (čeho) nebojící se (něčeho), nepodléhající strachu, nebojácný (před něčím): tuto leží [Alexander]…,ustavičný přirozením jest, o budúcí smrti vrúcí [spytatel ~T], nebaznywy AlexPovA 160a (smrti nebazniwy ~B, nestrašlivý ~T); s velikú bezpečností živ budeš svoboden, nebaznyw a vesel SenCtnost 275b liber et intrepidus et alacer
2. troufalý, opovážlivý, nemístně nebojácný: kterak nebaznive jest srdce, kteréž na to [na muky pekelné] nepomní HusVýklB 17b (~S); že jednoho syna lépe jest mieti, jenž sě bojí boha, než tisíce, jenž by byli zlí, nemilostiví, hřiešní, ovšem nebazṅiwí Budyš 49a quam mille filii impii nebohabojní
Ad 1: za lat. intrepidus stč. též nelekavý, beze všie bázni (MladJerF 129b), bez strachu (Frant 32, PoggioF 137b), bez úžěsti OtcB 192b)