nežicenie, -ie n.; k *nežititi (sě)
čeho [části těla] postižení tvořením „nežitů“ (sub 1), zhnisání: tady jest voda horká příčina objietřenie a nezyczenie údu a pro ten nežit mohl by úd zbaven býti svého diela přirozeného LékSalM 684 causa apostematis, srov. nežit 1 (LékSalM 687). – Srov. znežicenie
Za lat. apostema stč. též hlíza, otok. – Srov. ulcero…, id est…ulcus facere nežitěti, sprašivěti VodňLact gg6b