|
|
|
nečadský adj.; k čada nešlechetný, ohavný, šeredný, odporný, zavrženíhodný: hněv i rydánie, obé jest necżadſke, a muž hřiešný bude sě toho přídržeti BiblOl Sir 27,33 (ohavné ~Lit, ~Pad, mrzuté ~Praž) exsecrabilia; execrabilia neċadſke obé MamVíd 136b (Sir 27,33); ║ nepustie ot sebe kořene její [cizoložné ženy] synové a jich větvie nedá ovotcě…i poznají…, že jsú neczzadſltij BiblOl Sir 23,37 (~Lit, neċadċti MamVíd) qui derelicti sunt (odchylný překlad) prokletí, stižení kletbou Za lat. exsecrabilis stč. též mrzký, ohyzdný, prokletý Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nečadský, nečacký, adj., nepěkný, šeredný, garstig; stsl. nečędьskъ v dokladě sъmrъtь nečędьska Mikl. Lex. »sensus dubius«. — Poznají synové, že jsú neczzadſſtij derelicti Ol. Sir. 23, 37 (překlad odchylný); hněv i rydánie, obé jest necżadſke execrabilia Ol. Sir. 27, 33; nečacká a mrzutá šlundra (t. lehká žena) RešSir. 170a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nečadský adj. nešlechetný, ohavný, šeredný, odporný, nekalý ( srov. čacký, čadský) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|