nazřieti sě, -zřu, -zří pf.; k nazřieti
v co [v zrcadlící plochu] podívat se na sebe do něčeho, shlédnout se v něčem: byly [zdi]…tak čisté, vypulérované, že by sě v každý kámen mohl [člověk] nazrzieti MartKronA 25a (se…vezřieti ~B); má se nazrziti [duše] v zrcadlo slova božieho, kterak by se jemu [Kristovi] k libosti připravila ChelčPost 239a; jakož člověk na tváři nemuož žádné poskvrny opatřiti, leč se nazrzi v zrcadlo, i pozná teprv RokLukA 50b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nazřieti, -zřu, -zříš dok. (koho, co) podívat se, pohlédnout; (kam) nahlédnout, zavítat k někomu; (v co) poučit se nahlédnutím do něčeho; přihlédnout k čemu; (co v co, aby…) dohlédnout na něco; — nazřieti sě (v co) podívat se na sebe do něčeho, zhlédnout se v něčem
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nazřieti (sě), nazřieti, nazřieti sě dok. = nahlédnouti, podívati se, dohlédnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.