navznak adv.; k vznak
naznak, na záda: kdyžto jim řekl [Ježíš]: Já jsem, padli na wznak a letěli na zeḿu [Jidáš s průvodci] EvOl 262a (J 18,6: otjidu za sě ~Zimn, otstúpichu zase BiblDrážď, ~Ol, postúpichu zasě ~Pad, odjidechu zpět ~Lit, postúpili zpět ~Praž) abierunt retrorsum
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
navznak adv. naznak, na záda
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.