navracěti sě, -ěju, -ie ipf. (pf. navrátiti sě); k vracěti sě
1. (kam) navracet se, vracet se, přicházet zpět: dies dnové et hore i hodiny labant míjejí sě et iterum a opět reciprocant se nawraczegy sě SekvKap 2b (navracují se SekvUKA; fig.)
2. jur. (na koho k čemu [k vlastnictví]) právně se domáhat svého dřívějšího práva, zvl. vlastnického (na někom na něco), uplatňovat svůj dřívější právní nárok (vůči někomu na něco): jestliže by táž Machna po smrti Pertuoltově z Tvorkova, ač by jej přebyla, k Hončovicím se navraceti chtěla…, aby při tomto zboží a vkladu miesto Hončovic…právem hončovským zóstala DeskyMorBrn 40 (1490); že se na ně [Petra Stoše a Václava Fulstejna] nemá a nechce navracěti ona [paní Anežka] ani žádný jejie jménem a právem nynie i na věky PrávOpav 2,130 (1496)
3. k čemu [hříchu] vracet se k něčemu, znovu se oddávat něčemu: a ty [hříchy], ješto sú oplakány a pláčem shlazeny, aby sě k nim nenawraczal AlbRájC 86b (aby sě k nim nenavrátil ~A, ~B, ~K) aby jim znova nepropadal
Srov. navracovati sě