nasrati, -seru, -séře pf.; k sráti
expr. komu kam nasrat, vykálet se: naseruť jim [Zikmund Hradeckým] prvé v jich hrdla, než jim Vyšehradu postoupím BřezKron 435 stercorisabo. – Srov. nacúditi
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nasrati, -seru, -séřeš, pftiv., scheissen: (Zikmund dí:) naseru ť jim prvé v jich hrdla, než jim Vyšehradu postoupím Fontes 5, 435.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².