|
|
|
naraziti, -žu, -zí pf. (ipf. narážěti, naražovati); k raziti 1. co nač narazit, prudce nasadit, nastrčit: ztratí li [král hru], narazi na své srdce hněv ŽídSpráv 57 (v obraze) rozhněvá se. – Srov. narážěti 2. co [ražbu na minci] narazit, vyrazit, ražením vytvořit: obraz ciesařóv by narazzen na tom peniezi a jméno jeho vókol LyraMat 142a erat impressa 3. co/koho (komu) nastrčit něco n. někoho, převést pozornost na něco n. někoho s cílem utajit podstatu věci: on [Ježíš] chce, aby hledaje i nalezl jeho, a dává toho příčinu, žeť někoho dobrého chudého narazy, a ty dáš jemu almužnu RokJanB 42b; kolikrát lži narazy [viník], aby trestán nebyl RokLukA 256a; vnuknutím diábelskym zvikle se [člověk] na rozumu, ono, anť mu diábel narazy ono i ono: Kterak jest tu tělo božie? RokPostK 300a. – Srov. narážěti 4. koho kde [na prospěšném místě] nenápadně postavit někoho někam: bóh neopustí svých volených, ať by jich někde nenarazyl, žeť by naučeni byli cestě pravé RokJanB 58a; vždyť ho [vyvoleného Bůh] narazy někde, aby byl poddán tomu, ješto umie právě poraditi RokLukA 226b 5. co/koho kam [do náležitého stavu] uvést, vrátit: služby božie aby napravil [biskup] nawaze (m. naraze) vyražené ku pravé vieře ŽídSpráv 47; chce li Vaše Jasnost… cesty vyvržené v klajch zase naraziti a napraviti ŽídSpráv 4 (v obraze) Ad 2: za lat. imprimere stč. též vtisknúti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
naraziti, -žu, -zíš, pftiv. — Naraziti, anstossen: narazy sě impinget Pror. Dan. 14, 19; narazye ſye na své bezživotie impingent et corruent MamA. 26b. — Nastrčiti, in eine Situation, in den Weg kommen lassen: bóh neopustí svých volených, ať by jich někde nenarazyl, že ť by naučeni byli cestě pravé RokycEvJan. 115a; on (Ježíš) chce, aby hledaje i nalezl jeho, a dává toho příčinu, že ť někoho dobrého chudého narazy, a ty dáš jemu almužnu, a tu dáš jakoby samému Ježíšovi t. 84b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
naraziti, -žu, -zíš dok. narazit, prudce nasadit; nastrojit, nastrčit (záměrně připravit nějakou situaci, uvést někoho do ní); nenápadně postavit někoho někam; uvést, vrátit (do náležitého stavu); — naraziti sě narazit se, prudce do něčeho vrazit; nahodit se, naskytnout se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
naraziti dok. = nastrčiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|