namietati sě, -aju, -á ipf. (pf. namiesti sě)
komu ukazovat se, objevovat se (zvl. bezděčně): avšak ješče, kterak by to učinil, nevědieše [sv. František], jedno že jeho mysli se namyetaſſe, že duchovné kupectví od potupy světa počátek béře Frant 6b ipsius suggerebatur spiritui; nynie pravd zjevených zle požívají mnozí a sou jich nevděčni, tak že… smyslové zlí a bludní namietagij se mnohým JakZjev 112a; a že je chodil [Ježíš], aby se namietal těm lidem, ktož jeho hledali. Né i těm se nejednú namátl, ktož jeho nehledali RokJanB 54b; tím se namijta nám, abychom… starali se o to, zda bychom se mohli jemu [Bohu] hoditi BechNeub 2b
Za lat. suggerere stč. též ukazovati, srov. též dáti věděti (MamVíd 124a)