namáčěti, -ěju, -ie ipf. (pf. namočiti)
(co v čem [tekutém]) namáčet (v něčem), ponořovat (do nějaké tekutiny a vystavovat jejímu působení): a cesty jim v jich vlastní obilé učinil [Svach Petrovým poplatníkům] a vody jim z potoka i namáčeti v potoce proti právu brání Půh 2,194 (1410); tincto… často namacżeti, barviti VodňLact gg3a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
namáčěti, -ěju, -iéš, impftiv., einwässern, einweichen; iterat. k namočiti. Odtud namačovati, v. t.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².