nakúsiti, -šu, -sípf.; k nakúsati(?)
co nakousnout něco, kousnout do něčeho: také jsú tu jablka, jenž slovu Adamova jablka, neb tak rostú od přirozenie, jako by byly nakuſſeny s jedné strany CestMandA 170a (nakuſena ~C, ~D); vezmi úhoř a nad ocasem nakus neb nařěž a té krvi nalí nemocnému v ucho LékMuz 189b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nakúsiti, -šu, -síš dok. (co) nakousnout něco, kousnout do něčeho
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nakúsiti dok. = nakousnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.