nadějný adj.; k nadějě
s nadějí očekávaný, jsoucí předmětem naděje: viera jest založenie věcí nadiegnich, dóvod nevidomých BiblKoř Hb 11,1 (~Lit, ~Pad, nadějitedlných ~Ol, o nichž naději máme ~Praž; srov. též naďáný) sperandarum substantia rerum; viera jest založenie věcí neviděných, nadieinych dóvod … Když [die]: věcí nadieinych, to jest věcí, k nimž naději máme HusVýklB 12a (Hb 11,1); základ věcí budúcích, nadiegných, v kterýchž naději máme RokJanB 307a (Hb 11,1); ║ mním ne mněním naděgneym, ale mněním jistoty JakPost 113a opírajícím se o naději ♦ nadějno jest čeho, s inf. lze očekávat, předpokládat něco n. že…: a když jest měsiec Dvabliženci…, Vodnáři a Rybáři, nadyeyno jest mračna a déščť jde Hvězd 44b; napomínanie k súdci učiněné k obdržení práva na soudě, kteréž jemu [žalobci] přísluší neb nadiegno jest příslušeti PrávHorK 37b quod sibi… speratur deberi
Bibl. nadějné věci ‚to, v co doufáme‘ Novotný, Bibl.slov. 1,460
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadějný, adj. z nádějě. — Věcí nadiegnich rerum sperandarum Koř. Žid. 11, 1; věcí nadějných, to jest věcí, k nimž náději máme HusE. 1, 4. — Adv. -ně nadějně: nadyeynye fiducialiter ŽPod. Isa. 2.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadějitedtný (pětislab.), nadějný adj. očekávaný s nadějí; vzbuzující naději; nadějně adv. s nadějí, s důvěrou
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nadějný adj. = v koho (več) je naděje
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.