|
|
|
nadávati, -aju, -á ipf. (pf. nadati) 1. koho/co [církevní osobu n. instituci] (čím) opatřovat nadací, nadávat (kniž. zast.): jakož sú mnozí králi činili … kostely stavějíc a kláštery a statečně nadawagycz ŠtítVyš 64b; jeden obyčej jest, že přátely nadawagij [kanovníci], aby lidé mněli, že sú urození HusSvatokup 170a; když by světští odjali to dávné dřevnie nadánie od stavu kněžského ani jich viec nadawali, tehdy by sě žákovstvo velmi zkazilo JakVikl 195b; farao své kněžie nadáwá platy a ctí je RokJanB 155a; staří králové špitály jsú hojně nadawali, aby takoví chudí měli potřebu ŽídSpráv 29; mocí listu tohoto pozdvihuji i nadávám oltář jeden ArchČ 10,399 (1495) 2. co [majetek] (komu, k čemu) dávat jako nadaci; bez předm. dávat nadaci na něco: bohatější nadawali … mešné věci drahé PísSvatokup 154; světští jim [kněžím] zase hojně zboží nadawagij ChelčPost 116b; ktož nadawa oltáře, neb k záduší, aneb k špitálu: že ktož nadawa, od toho miestopísaři jednu kopu grošuov českých ZřízVlad 79 confert … ad pium opus aut hospitali 3. koho [gen., později akuz. pl. urážlivého jména] komu nadávat někomu, zahrnovat někoho urážlivými jmény: z toho sě syn starostin rozhněval, jim nesmělých hubencóv nadawaw PasMuzA 105 (nadav ~Kal) quos ille miseros appellans; pány, rytieře a panoše jazyka českého, jim zrádcí nadávav [Zikmund], i napřed jest šikoval BřezKron 445; pan Bušek … pánu našemu z kurvy syny a zrádce nadával a paní mateři jeho mrchy bezecné ArchČ 9,520 (1490); ║ potkavše se [sousedé] jinú nesnází i lží (nesnázi i lži ed.) sobě nadávali NaučBrn 113 nadávali si Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nadávati, -aju, -áš, impftiv., iterat. k nadati. — (Židé na dobrou minci) nadávali a vejše za ni platili WintObr. 2, 443 (XVI stol.), nadávati, dávati nádavek… atd. — Světští jim (kněžím) hojně zboží nadawagij a jich hájí ChelčPost. 116b, nadávati komu čso. — Ktož nadawa kaplu, kostel VšehK. 268b, nadávati koho, beschenken, dotieren; kostely a kláštery nadáwali RešSir. 231b; když by nebyl kto jich (řeholí) nadawage, zhynuly by ChelčPost. 159b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadávati, -aju, -áš ned. (komu co) opatřovat nadací, dávat jako nadaci: světští kněžím hojné zboží nadávají; nadávat, spílat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nadávati nedok. (koho) = nadání činiti (komu), dávati komu co, udělovati; důchodem opatřovati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|