nadubrman, -a m.; k střhn. oberman
1. jur. předseda sboru rozhodčích („ubrmanů“): a když opět ten nadubrman mezi nimi té pře neskonal ArchČ 26, 12 (1439); tehda opatrní mužie…, přátelští úmluvce, a nad ně Mikuláš Žatecký řezník, nadubrman od pánuov z plné rady vydáni s povolením těch obú stranú ČČM 13, 447 (1448)
2. jur. dodatečně zvolený rozhodčí, který má rozhodnout při nerozhodnutou rozhodčími („ubrmany“) původně stanovenými: ale jich nikteraké nemohli smluviti, ani sě sjednati, i volili pátého nadubrmana tak dobře ubrmané jakžto strany ArchČ 4,363 (1415)
3. jur. hlavní rozhodčí vedle rozhodčích nižších („ubrmanů.“), kteří zjišťují jen skutkové okolnosti: tuť pak ti jistí (jisté ed.) ubrmanové s naučením dobrých lidí starých…nás nadubrmany od svrchupsaných stran dané a volané jsú takto naučili ArchČ 7,613 (1410)