nadýmavý adj.; k nadýmati
1. med. nadýmavý, působící nadýmání: aby nemocný vzdržal se ode všech věcí nadymawych a větrných LékSalM 324; tento neduh vždycky stává se z hmoty větrné neb nadywawe (m. nadymawe n. nadvwawe) LékSalM 412. – Srov. nadýmajúcí 3
2. vedoucí k pýše, činící nadutým: druhé umění jest nadýmawé, nebo činí člověka pyšného a nadutého JakPost 203a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nadýmavý, adj. z nadýmati, aufblähend. — Všech věcí nadymawych Sal. 343.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadýmavý adj. nadýmavý, nadýmající; vedoucí k pýše, nadutosti
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.