|
|
|
nadýmati sě, -aju, -á ipf. (pf. nadúti sě) 1. nadouvat se, nafukovat se, nabíráním vzduchu nabývat vypouklého tvaru: žába vidúc přetlustého vola, také velikého, chtiec se k němu přirovnati, poče se velmi nadymati BawEzop 1905. – Srov. nadúti sě 1 2. [o vodstvu] vzdouvat se, vlnovitě se zvedat do výše: neb moře jdieše a nadimaſſe sě mnoho na ně [plavce na lodi] BiblDrážď Jon 1,11 (~Ol, ~Lit, nadymaẛe sě ~Pad, ~Praž) intumescebat; vlny morské se nadymagi TrojA 38a concitati fluctis a ventis excelsos tolluntur in montes; i poče se moře nadymati u veliký a v hlučný běh vln TrojK 104a tumet pelagus in fluctus maximos elevatum; když na moři větrové se zbouřie a vlnobitie se nadymagij, napomínají se [plavci] k modlení JakZjev 301a; neb ktož pochybuje u vieře, podoben jest vlnobití morskému, kteréžto se nadyma od větruov AlbnCtnostA 76a 3. nabývat vypouklého tvaru; [o bolácích] napuchávat, otékat; [o žilách] nabíhat: Thamar…smilstvo učinila jest, a zdáť sě, byť se jí břich nadymal BiblCard Gn 38,24 (~Ol, ~Pad, že by byla těhotna ~Praž) videtur…intumescere; i budúť na lidech i na dobytku vředi a nežiti a pryskýři, nadymagicz sě po všiej zemi Ejipta ComestC 59b (Ex 9,9: var. v. nadutý 4); [cukrová třtina k třtině rákosu:] protož si vnitř prázdna a zevnitř jse nadimaſs bez ovoce neb bez užitku Čtver 79a foris tumescis infructuosa; tumere nadymati (sě), otéci SlovOstřS 151; pavučina v ránu vložená nedá se nadymati ranám LékFrantA 110b conservat a tumore; žíla na hrdle, kteráž se nadyma v čas zpievanie LékRhaz 93; aby snáze se vymítali zubové, když se dětem nadymagi dásně LékŽen 87a; ║ nalezl jest [Mojžíš], ana vzplodila metla Aaronova v domu Levi a nadymagice sě pupenci vydali biechu kvietie BiblPad Nu 17,8 (nadýmagicy se ~Nymb, naleze… nadymagiczye sě pupence ~Ol, nalezl… ano pupénkové z toho prutu vypučili se ~Praž) turgentibus gemmis eruperant flores nalévající se 4. expr. (čím, z čeho, v čem) nafukovat se, zaujímat nadutý, zpupný, povýšený postoj; [pýchou] nadýmat se: milost nenávidí, nenadyma sě, nečiní protivenství, nenie závistivá EvOl 106a (1 C 13,4: BiblLit, ~Pad, ~Praž, nedme sě ~Ol) non inflatur; jeden sě proti druhému nenadymay za druhého BiblKoř 1 C 4,6 (pod. ~Ol a ost.) ne…infletur pro alio; proti těm, ješto se nadymagy z uměnie Čtver 4a contra tumentes ex scientia; poslové jsú uši, jazyk, oči, skrze něžto srdce sě nadyma GestaB 20a; si quis enim facit contra te et adhuc tumet nadyma sě HusBetl 2,51; aby skrze ten kuoň napoly přeťatý takú pýchú mohli se nadymati [lidé erbovní] ChelčSíť 157a; ktož se zde pozdvihovali, výšili, nadymali v pýchu nad jiné RokLukA 36a; bez pomsty nadymati se a prchati kacířóm dopustil [král] SilvKron 42a impune debacchari; tak že ten člověk hřícha nadejmaje se v důmyslu svém, pochlubuje se v zlosti své ArchČ 20,559 (1469); ║ ampulose loquitur nadymagie sě mluví MamUKA 15b nabubřele (srov. nadutý 6); hněvivě se na mne nadyma [žena] HynStesk 88a osopuje se Ad 2: za lat. intumescere stč. též vzdvihnúti sě (o moři), vzrósti (o vodách), vzhóru sě dúti (BiblOl Jos 3,16) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nadýmati, -aju, -áš ned. nadouvat do vypouklého tvaru, zvětšovat objem: takť pekař sbožie nabývá, žeť své koláčě nadýmá; nadýmat; podněcovat, popuzovat; — nadýmati sě nadouvat se, nafukovat se; (o vodě) vzdouvat se; napuchávat, otékat; zaujímat nadutý, povýšený postoj Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|