nadýmajúcí adj.; k nadýmati, nadýmati sě
1. [o vlnách] na koho vzdouvající se proti někomu, valící se na někoho: nebo vždycky jako nadymagiczych na se vln bál sem se boha BiblPraž Job 31,23 (nadutých ~Card, ~Ol, ~Lit, nadutých na sě ~Pad) quasi tumentes super me fluctus. – Srov. nadýmati sě 1, nadutý 1
2. [o bolácích] zduřelý, napuchlý, oteklý: vesicarum turgencium měchýři nadimagiczi MamKapR 15b (Ex 9,10 ulcera vesicarum turgentium: rány nadutých nežitóv BiblOl, rány nadujících nežitóv ~Lit, vřědové pryskýřóv odýmavých ~Pad, vředové pryskýřóv opuchlých ~Praž); vesice turgentes měchýříky nadymagiczie MamMarchL 314a (Ex 9,9: nádorové nadutí BiblOl, ~Lit, odýmaví ~Pad); vesice turgentes měchýři nadymagicij Mam Muz XIII C 17, 272a (Ex 9,9). – Srov. nadýmati sě 3, nadujúcí
3. med. nadýmající, nadýmavý: aneb neduh obecně stává se dětem a ženám pro mnohú mokrost…a pro větrnost nadymagiczý LékSalM 324 extendentem. — Srov. nadýmati 2, nadýmavý 1