|
|
|
nadúti, -dmu, -dme pf. (ipf. nadýmati) 1. co nadmout, nafouknout, nahnaným vzduchem vydout do vypouklého tvaru: tehdy Maxencius…naduw hrdlo z svého vaza, svatú Kateřinu káza mučiti divokú mukú LegKat 2734; i naduchom ty lahvicě, vsědše i pustichom sě po vodě OtcB 145b (naduwſſe ~A, nademſſe ~C) inflatis utribus; když jest tě [tělo bez duše] porušenie vietr nadul, zedřeť tě napoly, vylito budeš na vešken vietr Čtver 58a corruptivus inflavit te flatus; zevnitř nadut jsa Čtver 58b tumefactus; ║ silní větrové…brzo jedny [vlny] jako hory veliké nadmu a brzo na dno sraziec rokle z nich hluboké činie TrojS 100b nunc in tumentes montes…undas elevant vzedmou; nebo jakožto vodné tele též i tato [kýla] z hojnosti vlhkostí se stává, neb nadmu nároky. A toho jest znamenie měkkost toho nadutie LékRhaz 151 způsobí, že otekou 2. kam nafoukat, ústy vehnat vzduch: nadmi jedno nedvědu v oucho, uzříš, jakť s tebú sehrá RokMakMuz 54 3. expr. [o sebevědomí, hněvu ap.] koho učinit nadutým, pyšným, domýšlivým; [o pýše] nadout: však že ještě nadut bieše [Nikodém] misterným uměním, i nemože rozuměti [slovům Kristovým] ComestC 320b inflatus erat; nižádný vás nesvozuj…darmo jsa nadut smyslem těla svého a nedrže se hlavy BiblLit C 2,18 (~Pad, ~Praž, pyšen ~Ol) inflatus sensu; ať nás uměnie nenadme, ale ať milost nás vzdělá ŠtítSvátA 81a ne nos ergo scientia inflet; zdali ten má milost Kristovu, jehož mysl nenávist jest rozbrojila, vznesenie nadulo ŠtítSvátA 173b inflat; ale brž větčí pýchú jsúce naduti nám hrozie větčími [bezprávími Řekové] TrojA 39b in maioris elationis superbiam elevati; bekyně také, že teď světa nechaly…, v tom se zveličí, marná chlúba je zajde a nadme RokPostB 416 (nadýmá ~K); nadut jsa hněvem HynRozpr 157a geswollen; ║ hned póvodem ščastným nadut jsa [Žižka], hroznými znamenitými věcmi k Praze táhl SilvKron57a mox successu rerum tumens zpyšněv, povzbuzen ve své troufalosti 4. koho/co (proti komu) podnítit, rozohnit: nam mulier inflamat (omylem čteno inflat) nadme dum auditur, polluit dum videtur, venenat dum tangitur HusBetl 2,46; protož v biskupích, jakožto v údech svých, přišel diábel, naduw srdce jich proti spasiteli, aby jeho zamordovali z nenávisti ChelčPost 148b Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nadúti, -dmu, -dmeš, pftiv., nadouti, aufblähen; stsl. nadąti inflare. — Maxencius…naduw hrdlo svatú Kateřinu káza mučiti Kat. v. 2735. Ať nás umění nenadme Štít. ř. 81a; jehož mysl… vznesenie nadulo t. 173b. — Budú nádorové naduty na lidech vesicæ turgentes Ol. Ex. 9, 9; nadutích nežitóv turgentium vesicarum MamA. 36a. — Ktož sě pýchú nadme NRada 1223; nademſſe sě pýchú tumentes Ol. Deut. 1, 43, nademſſe se Lit. tamt., za to Mus. mylným opisem: nadewſſe sě. (Antikrist) se nadul pýchú velikú ChelčPař. 128b; král některaký bieše divným obyčejem nadut atd. GestaBř. 98b. — Voda v té studnici nadmauti se měla Har. 1, 259, naduti sě, anschwellen; nadmv sě vlny intumescent Pror. Jer. 5, 22. — Břichu naducziemu vzhní lóno (m. nadmúciemu sě) utero tumescente Ol. Num. 5, 22, naduw sě tumens t. Gen. 31, 36, naduw sě hněvy Mus. tamt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadúti, -dmu, -dmeš ( přech. min. nadem, -demši) dok. nadout, nadmout; nafoukat, ústy vehnat vzduch; učinit nadutým, domýšlivým; podnítit, rozohnit; — nadúti sě otéci, naběhnout; nadúti sě pýchú zpyšnět ( srov. nadýmati) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|