1. kým, později též s nom. pokládat se, povazovat se za někoho (za nějakého): v druhém [způsobu uctívání Boha] sě neduostojnými naczzitame, v třetiem sě za nic počítámy AlbRájK 227 nos deicimus; a též mají všickni učiniti, ktož se Kristovy sluhy nacžitagij ChelčPost 44b; ║ a mají [lidé] za falešné proroky ty, ktož by upřiemo chtěli kde cestu boží oznámiti; a se nacžitagi staré viery staré cierkve svaté římské, ale ne boží viery staré apoštolské ChelčPost 199b pokládají se za stoupence staré víry

2. kým, později též s nom. vydávat se, prohlašovat se za někoho: Ludvík, jenž se naczitaſſe ciesařem KarŽivC 27b (jenž se držieše za ciesaře ~A) qui se gerebat pro imperatore; Dositeus, jenž se popem a z Lévina pokolenie naċitaẛe BiblLit Est 11,1 (~Pad, sě líčieše jsa popem ~Ol, se knězem … pravil býti ~Praž, ferrebat, id est ostendebat naczitaſſe VýklKruml) se … ferebat; jestli že by kdy kto z služebníkuov našich vládykú se naczital, nemá mu lechce býti věřeno MajCarA 76 se vladykonem duxerit asserendum; některaký člověk z Mazelova před rokem přijel byl k člověku našeho kaplanstvie … a načítaje se jemu přietelem ListářRožmb 3,17 (1445); ten by to jistě měl vážiti, ješto se nacžieta hlava cierkve svaté ChelčPost 189a

3. komu/k čemu vydávat se za stoupence někoho, hlásit se k někomu n. něčemu: nemilostiví k držení ustavenie božieho naċitati se budú lstivě BiblLit Dn 11,32 (var. v. načísti sě); v tom omylu množstvie lidí tápá …, ješto se některak bohu nacžijtagij, bohem jeho nazývajíce, a všeliké přestúpenie jeho zákona činí ChelčPost 102b