načítati | StčS | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

načítati, -aju, -á ipf. (pf. načísti)

1. koho kým n. že … pokládat, považovat, označovat za nějakého (za takového, že …): již jest jeho [otec chlapce] nenaczital svým synem OtcD 103a (nečtieše ~B, nečetl jest ~C) non reputavit; báseň škeřípkú se nacita, jaderce jest múdrost v ní skrytá BawEzop 214; to jest najhroznější věc, vyznávati usty boha a nacžitati jeho bohem svým, chlubiti se jím, a neznati jeho ChelčPost 102b; vy o ně [o mé nepřátele] pak stojíte, načítajíc je, že by vaši byli ArchČ 6,160 (1478). – Srov. načítati sě 1

2. koho čím [špatným] přičítat, přisuzovat někomu něco: aby nižádného bláznivě, všetečně a z nenávisti nesúdili, to jest z nenávisti: z domněnie nejistého a z narčenie lživého naczitagice jeho těmi nebo oněmi hřiechy nebo bludy HusKusE 250b (naříkajíce ~TN)

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


načítati, -aju, -áš, impftiv.; iterat. k načísti, srov. stsl. načítati numerare. — Načítati komu, přičítati. Ktož die, že boha zná, a přikázanie jeho neostřiehá, lhář jest…; v tom omylu množstvie lidí tápá … i mistruov, ješto se bohu nacžijtagij… a všeliké přestúpenie jeho zákona činí ChelčPost. 102b. — Pokládati, vydávati koho zač, jemanden für etwas halten, ausgeben. Vyznávati ústy boha a nacžitati jeho bohem svým ChelčPost. 102b; (báseň) sketipkú se nacita, jaderce jest múdrost v ní skrytá Baw. 18b; všickni, ktož se Kristovy sluhy naczitagij ChelčPost. 44b; v druhém sě nedóstojnými naczzitame, v třetiem se za nic počítámy Kruml. 227a, sě nedóstojnými naczytamy Alb. 102a; ten, ješto se nacžieta (sic) hlava cierkve svaté ChelčPost. 189a; (Dositheus), jenž se knězem a levitského rodu naċítáẛe qui se sacerdotem et Levitici generis ferebat Kladr. Esth. 11, 1. — Přikázanie božie jest…, aby (lidé) nižádného z nenávisti nesúdili, to jest z nenávisti: z domněnie nejistého a narčenie lživého, načítajíce jeho těmi nebo oněmi hřiechy atd. HusE. 3, 150, načítati, naříkati koho čím, beschuldigen.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


načítati, -aju, -áš dok. (koho, co čím) pokládat, vydávat koho, co zač; obviňovat někoho z něčeho; (komu co) přičítat; načítati(kým) pokládat se, považovat se, vydávat se, prohlašovat se (za někoho)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


načítati nedok. (koho čím) = značiti; přičítati komu co, vydávati koho zač; — načítati sě čso = vydávati se zač; — načítati sě komu = vydávati se za něčího
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).