nýti, nyju, nyje ipf. (pf. znýti)
1. čím, v čem [srdcem, v nitru] zmírat, prožívat jakoby pocit umírajícího, mučit se, trpět v něčem: ale ne všěm toho činíš [Hospodine], a tomu sě divie, nygycz v sobě, všichni múdří tohoto světa Aug 120b jsouce bez sebe; když ryl (m. nyl) [Kain] srdcem, závidě bratru ŠtítKlem 138b. – Srov. naviti sě
2. čím, v čem [o silné emoci] umdlévat, strádat něčím: a nejedna [perská žena] hořem nygye, ande s jejie bielé šíjě krzno nebo komži drahú…táhnú AlxV 1876; hněvy ny̆gi- (pův. ny̆giu) <b>ratřie jistí LegJidD 1b 13; viec prvú (-rr- rkp) bolestí nyla [Maří Magdaléna], že jej [Krista] živého ztratila HradMagd 29b; má sě člověk rozmysliti na nepravost závisti, jež nyge v ciziem prospěšenství a raduje se u protivenství ŠtítKlem 101a
V dokladu defecit nygie MamUKC 114b (Ps 67,3 deficit: jakož zhynuje dům, zhyňte ŽaltWittb, ~Kap, ~Pod, hyne…zhyňte ~Klem, BiblOl, ~Pad, ~Praž, míjie… miňte ~Boč, ~Bosk, ~Mik, ~Mlyn) ‚mizí‘ jde o chybu nygie m. mygie (= míjie) nebo o překlad bez ohledu na kontext (srov. znývati za lat. deficere)