návaz, -a/-u m., též návaž, návažie (?); k navázati
drobný předmět nošený (navázaný) na těle k dosažení kouzelného účinku (zvl. k ochraně), amulet: i budeť proto jako znamenie v ruce tvé a jako nawaz někaký na pamět mezi svýma očima BiblCard Ex 13,16 (~Ol, návuz ~Lit, zavěšeného něco ~Pad, ~Praž) quasi appensum quid; ony pak baby jedna mimo druhú mistrují svá kúzla…a vědma jakás a nawazy, chtiec každá slúti múdrá ŠtítSáz 45a; appensum nawaze MamUKA 16b; appensum Nawazz MamUKB 22a (Ex 13,16); appensum naważ MamUKE 307b (Ex 13,16); appensum nawaz VýklKruml 15a (Ex 13,16). – Srov. navázanie, návuz 1
O „návazech“ v. Český lid 13, 1904, 438. – V dokladu Ex 13,16 překladatel chápal appensum jako amulet, i když v bibl. prostředí šlo vlastně o fylakterium (v. nápis 4)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
návaz, -a, -u, masc., něco navázaného přivěšeného, amulet, etw. Angebundenes, Amulet; novotvar utvořený ze staršího návuz vlivem slovesa navázati. — Jako nawaz někaký appensum quid Ol. Exod. 13, 16, Lit. t.; baby jedna mimo druhú mistruje svá kúzla aneb své čáry a vědma jakás a nawazy, chtiec každá slúti múdra ŠtítSázav. 46a. — Srov. návaž, návuz.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
návaz, návuz m. amulet, drobný předmět nošený na těle k dosažení kouzelného účinku
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.