nástrojie, -ie n.; k nástroj
nástroje (pl.), zařízení k nějaké činnosti: ty [ženy] umějíchu skákati, spievati a hústi na všelikakém naſtrogij hudby CestMil 22b in omni genere musicorum na různých hudebních nástrojích; v povětří slýchají zvuk hudenie rozličných naſtrogy i také zvonův CestMil 32a instrumentorum; oružie a odění a jiné naſtrogij, což k boji třeba CestMil 56b vasa et arma bellica a jinou výzbroj. – Srov. nástroj 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nástrojie, -ie, neutr., nářadí, Requisiten: oružie a odění a jiné naſtrogij, což k boji třeba vasa et arma bellica Mill. 56b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nástrojie, -ie n. nástroje: hudenie rozličných nástrojí; výzbroj: oružie a odění a jiné nástrojí, což k boji třeba
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.